Jdi na obsah Jdi na menu
 


VELKÁ ŠUMAVSKÁ VÝPRAVA

3. 9. 2011

VELKÁ ŠUMAVSKÁ VÝPRAVA

 

Sobota 13.8. 2011

Tak je to konečně tady – odjezd! Ráno se probouzím do slunečného dne, tak honem pod sprchu, obléknout, vypít kávu a posnídat a mohu vyrazit směr nádraží. Problém nastal, když jsem si na záda usadila baťoh, který jsem si předtím sbalila – je notně těžký – váha ukazuje téměř 16 kg. Ale nic jiného mi nezbývá, než ho dostat na vlastních zádech do vlaku….

Scházíme se já, Ivana, Olga  a Maruška v nádražní hale kolem ¾ na devět. Ivanu doprovází její přítel. Tak ještě dokoupit nějakou sváču a pití do vlaku a po zakoupení jízdenky  vyrážíme na nástupiště. Naštěstí nacházíme prázdné kupé a tak se můžeme usadit a vyrazit ku Praze, kde přestoupíme do vlaku na Železnou Rudu. Cesta vcelku rychle uběhla a už je tu naše konečná – stanice Špičák, odkud nás má lanovka dopravit do Wellness hotelu Horizont, který je umístěn uprostřed nádherných lesů ve výšce 1087 m poblíž přestupní stanice lanovky vedoucí na vrch Pancíř. Mám vcelku starost, jak zvládnu nastoupit na jednosedačkovou lanovku i s tím proklatě těžkým báglem…. Ale obsluha mne mých obav záhy zbaví – já jedu na jedné sedačce a bágl se veze sám na druhé. Je tu už jenom jeden problém – uzávěr zábrany na sedačce nechce držet zavřený – ale brzy zjišťuji, že stačí spodní madlo přidržet patou a je to… Je trochu pošmourno a poprchává. Modlím se, aby nezačalo pršet – za tu čtvrthodinku bychom byly dost promoklé. Konečně je tu horní stanice – otevírám uzávěr  a  seskakuji na značku, pán z obsluhy mi podává baťoh a já se honem stavím stranou. Jak typické – já, která jsem se nejvíc bála, jsem jela úplně první. Po několika prázdných sedačkách, dříve, než se mne zmocní strach o osud mých kolegyň, vidím Ivanu. Oči má trochu vyděšené, neotvírá se, neseskakuje…. Pán z obsluhy se mění v dědka Nerudu a láteří. Utíká vypnout lanovku, aby si Ivana neudělala nedobrovolný výlet zpět na spodní stanici. Ivana má poněkud špatný zážitek, váhavě sundává svůj baťoh z další sedačky a lanovka se znovu rozjíždí. Vysvětluje, že má nemocné koleno a Neruda hubuje, že to měla nahlásit už dole. Má plné ruce práce a tak nestačí Olze a Marušce pomoci s baťohy….

Na recepci hotelu jsme dostaly klíče od pokojů – já budu obývat pokoj 213 s Maruškou. Olga hned ten vedlejší (214) s Ivanou. Jen co jsme se trochu rozkoukaly, vaříme si všechny společně  kávu a vybalujeme svačinu – pečené maso s hořčicí a chlebem. Protože mezitím vysvitlo sluníčko, všechny čtyři se usazujeme na balkóně. Je tu nádherný výhled na hory a lesy. Žádná civilizace v dohledu. Jenom jedna nepříjemnost – v hotelu není česká GSM síť, pouze německá.  Nicméně v recepci je k dispozici internet zdarma, tak úplně odříznuté od domova nebudeme. A volat se dá určitě z vesnice, kam také máme v plánu vyrazit. Po obhlídce hotelu a blízkého okolí jdeme na večeři. Je podávána formou švédských stolů a tak si každý může vybrat, na co má chuť. Nasycené a spokojené si dopřáváme na pokojích odpočinek a chvilku spánku. Pak v plavkách a hotelových růžových županech jdeme vyzkoušet bazén. Je už setmělý, jen všude kolem něj romanticky hoří svíčky. Jsme tu téměř samy a tak plaveme, necháváme se masírovat povodními tryskami a vyzkoušíme i horkou vířivku. Je to bezvadný…..

Na pokoji si pak ještě pustíme televizi – dávají prastaré Bakaláře. A pak už jenom spánek. Co se nám asi první noc bude zdát?

 

Trocha moudra:  Špičák je vesnice, část města Železná Ruda v okrese Klatovy. Nachází se asi 2 km na sever od Železné Rudy. Je zde evidováno 272 adres. Trvale zde žije 198 obyvatel.Vznikla spojením vesnic Špičák a Ves Železná Ruda. Špičák je také název katastrálního území o rozloze 15,91 km2.

 

Neděle 14.8.2011

Po probuzení jdeme všechny společně na snídani – jako večer i teď jsou tu k dispozici švédské stoly.  Bohatě jsme posnídaly a vydáváme se na své první procedury – perličkovou koupel a poté inhalace vincentkou – ta mi trochu připomíná kouření vodní dýmky – i když tu znám pouze od vidění. Na pokoji si poté sbalíme pár nezbytností  jako svačinu a pití a lanovkou se necháváme svést na Pancíř. Je krásný slunečný den a tak si jízdu skutečně užíváme. Červená budova horského hotelu Pancíř nás zve na svou prosluněnou terasu s nádherným výhledem. S údivem na obzoru pozorujeme dokonce vzdálený Temelín. Nešlo odolat kávičce a už vůbec nešlo odolat „Sachru“ k ní. Já ovšem odolala – alespoň podle fotky – na té je můj dortík decentně zakryt J. U kávičky diskutujeme o otužování. Ivana vzpomněla Dana Nekonečného, že i on se pilně otužuje ledovou vodou – jo tak, povídám, tak to on vlastně nezpívá – on jektá – no to hodně vysvětluje…

Trocha moudra: Pancíř je šumavská hora v Pancířském hřbetu, který podle ní dostal název, ač jeho nejvyšší horou je Můstek s 1234 m. Pancíř se nachází 5 km severovýchodně od Železné Rudy. Na vrcholu je Horská chata Pancíř z roku 1923 s rozhlednou .

Já s Maruškou jsme ještě vyběhly na rozhledničku na střeše boudy. Když jsme se pokochaly výhledem, vydaly jsme se všechny na procházku. Ivana s Olgou vcelku brzy obrátily k návratu, já s Mary jsme pokračovaly v sestupu na druhou stranu vrchu Pancíře. Došly jsme na silničku a vydaly se k prameni řeky Úhlavy. Po chvíli nás šipka navedla dolů pod silničku, kde pod dřevěnou stříškou vyvěral pramínek. Z okrouhlé kamenité studánky jsme se napily chladivé vody chutnější než značkové víno. Vyfotily jsme si to hezké místečko ze všech stran a obrátily k návratu. Rozhodly jsme se, že to riskneme a vydáme se k Pancíři pod vlekem. Náš úsudek byl správný – naše cesta se tím o hodně zkrátila.

Olinka s Ivanou už na nás čekají a diví se, odkud jsme se to vynořily. Před zpáteční cestou k našemu hotelu si na zídce schodiště vedoucí k lanovce vybalíme skrovný oběd a v dobré náladě konzumujeme chleby a pijeme vodu. Rozverně si čteme technické parametry lanovky a  pravidla jízdy na ní. Jedno z pravidel zní – podnapilé osoby jsou z provozu vyloučeny. Jeden pán s hošíkem se nás ptá, smí–li nás předběhnout – my na to – ale ovšem, my stejně nikam nejedeme. Já posléze dodávám – opilce totiž neberou a všechny se tomu bláznivě smějeme. Po občerstvení nastupujeme na cestu zpět po stezce vedoucí pod lanovkou. Poblíž našeho hotelu obdivujeme krásný vzdušný les, kde se i vyfotíme. Právě , když se vracíme do hotelu, dva autobusy přivážejí italské turisty. Je jich rázem všude plno…. Po příchodu na pokoj  vypijeme kávu a chvilku odpočíváme před večeří. Dnes se v jídelně usazujeme hned vedle stolku s ovocem. Proto jsme zaslechly výrok jedné starší paní nakládající si na talířek velkou porci melounu – Ať je mi špatně! Ať je mi třeba špatně!!!!

Abychom odlehčily svědomí po opulentní večeři, vydáváme se na procházku. Cestou telefonuji s Hradcem – zjistila jsem totiž, že naše síť se dá v telefonu nastavit  ručně. Sice signál nic moc, ale jde to. Když jsme došly na dohled hotelu Špičák zahlédneme v houstnoucím šeru strašidelnou hradbu černých mraků, která se k nám rychle přibližovala. Zároveň se zvedl vítr. Otočily jsme se a upalovaly zpátky. Maruška plná optimismu prohlásila, že není třeba tolik spěchat – když zmokneme, máme přeci plný pokoj suchých věcí. Na mou námitku – a co mobily? Těm déšť neudělá zrovna dobře – Maruška sebejistě prohlásila – Ty schováme pod převislým ňadrem. J.  Sotva jsme zaběhly pod střechu spustil se lijavec. Nedalo se nic jiného podniknout, než vzít plavky a jít do bazénu. Okny sledujeme blesky a lijavec. Po koupeli krásně unavené zalézáme do postele. Tak tedy krásnou dobrou noc.

 

Pondělí 15.8.2011

Pondělní jitro je zahaleno do husté mlhy, tak husté, že není vidět ani na krok. Ke všemu se z nebe snáší provazy vody. O tom,, že bychom někam vyrazily nemůže být ani řeči.  Po snídani se tak trochu potloukáme po hotelu – bazén je přeplněn dětmi a jejich rodiči, takže ztrácíme chuť zde strávit čas. Rovněž pingpongový stůl je obsazen, u internetu fronta, takže jiné aktivity než se povalovat po posteli  a číst si nebo luštit křížovky nepřipadají do úvahy.

Kolem poledne se přesunujeme na rašelinový zábal a masáž. Mne a Olgu měl v parádě statný masér Standa s černobílým šátkem pirátsky uvázaným kolem ryšavé hlavy. Mlčky jsme se oddávaly jeho jemným zkušeným rukám. Bylo to nádherné. O Ivanu a Marušku pečovala povídavá masérka.  Odcházely jsme s naordinovaným odpočinkem  - ostatně nic jiného se ani v tom deštivém počasí dělat nedalo.

Trocha moudra: Jednorázové rašelinové zábaly

Teplo, relaxace, tradice, skvělý účinek. Jsou jednou z forem teploléčby. Jejich předností je využití přírodního léčivého zdroje. Rašelina je léčebný prostředek prověřený staletími, koupele a zábaly se používaly již ve starém Řecku. Tradiční lázeňská procedura využívající osvědčeného tepla. Rašelinové zábaly jsou výborné k léčbě bolestí zad a kloubů. Zlepšuje se tím tonus kůže a podkoží, dochází k hlubokému prohřátí a způsobuje relaxaci svalů a uvolnění vazivové tkáně, což značně zvyšuje efekt následné fyzioterapie nebo masáže. Jednorázové rašelinové zábaly jsou šetrnější variantou celkových rašelinových zábalů, kdy pacientovi ošetřujeme pouze postižené místo, na které aplikujeme tento rašelinový zábal a následně nosič tepla, který je nahřátý na cca 60°C zhruba na 15-20 minut. Jednorázový rašelinový obklad se skládá z 3-4 mm vrstvy rašelinové směsi mezi dvěma foliemi, z nichž je jedna prostupná látka (vlies). Přikládá se vždy propustnou vrstvou (vlies) na pacienta, přičemž na druhé straně je ohřátý nosič tepla, který se na začátku postupně prohřívá ve vodní lázni a dále udržuje požadovanou teplotu obkladu. Postupným uvolňováním tepla přes JRZ se zabrání tepelnému šoku. Klient nebývá znečistěn od rašeliny, pokud dojde k malému znečistění lehce se dá otřít hygienickým ubrouskem. Jeden jednorázový rašelinový zábal se doporučuje aplikovat 1 x denně, je plně hygienický, jelikož se používá jednorázově.

Odpoledne jsme šly obhlédnout situaci, jak to vypadá u pingpongu – a sláva, stůl je volný. Já s Olgou zaujímáme jednu stranu stolu, Ivana s Maruškou tu protější. Náš styl připomíná místy banbington, místy kuličky, hrajeme chvílemi i rukama a obličejovými částmi těla…. Ivana se nás ustavičně pokouší utlouct míčkem, jaké do něj dává rány. Neustále jí připomínáme – hrajeme ping – pong, ping – pong – slyšíš tu jemnost? Vše je ale marné. Při pohledu na nás by se asi průměrný stolní  tenista chytal za hlavu, ale my jsme došly k názoru, že ne styl je důležitý, ale hlavně pohyb a elán a obojího máme vrchovatě… Naše hra ale evidentně zaujala sluníčko, které se na nás přišlo podívat přes mokré okno. Sláva  - je po dešti. Okamžitě odkládáme pálky a jsme nažhavené na podvečerní procházku. Mé společnice se musí jít na pokoj přezout a přiodít, já jsem usoudila, že ani jednoho mi není zapotřebí a tak je dohodnuto, že půjdu vrátit pálky a počkám na ně před hotelem. Než dorazí, zkontroluji na netu poštu a chviličku brouzdám po síti. Pak čekám před hotelem a obcházím terasu. Uplyne patnáct minut, dvacet, pětadvacet a objevuje se Maruška. Na můj dotaz, kde jsou Ivana a Olga udiveně reaguje, že myslela, že už jsou se mnou. Vyrážím tedy na pokoj. Přistihnu Ivanu, jak drží v ruce botu – teprve se obouvala!!!! Mám sto chutí prohledat holkám pokoj, kde mají ukryté ty housle, na které nepochybně potajmu hrají….

Konečně vyrážíme na procházku. Ale ouva – pár metrů od hotelu Olinka konstatuje, že nemá hůlky a bez nich nemíní už udělat ani krok. Situaci zachraňuje Maruška, která hbitě pro hůlky zaskočila na pokoj. Chvíli jdeme po silnici k hotelu Špičák, ale záhy jí opouštíme a kopírujeme jí lesem, kde hledáme houby. Maruška pobíhá po lese a nosí nám pod houby, aby nám o nich udělala patřičný výklad. Tvrdila, že jsou jedlé i ty, o nichž bychom řekly, že to jsou naprosté nejedliny…. Cítila jsem se poněkud frustrovaně, protože jenom já jediná v rukou nesvírám žádný úlovek. Teprve cestou nazpět je má houbařská dušička uspokojena, když najdu několik hnědých kloboučků… Hlad nás už popohání na večeři, takže se rychle převlékneme a jdeme se obsloužit. Abychom upokojily svědomí po lukulských hodech, jdeme si večer opět zaplavat do bazénu spoře osvětleného svíčkami a tentokrát si to zpestříme pobytem v římských lázních a v sauně.

Večer se nám ještě nechce příliš rozejít, tak společně v nočních košilích sledujeme televizní program.

 

Úterý 16.8.2011

Po včerejším deštivém dni jsme se probudily do krásného slunečního jitra. V údolích se líně povalovaly mlhy a z kopců k modrému nebi stoupala pára. Tak jenom na jednu proceduru, kterou máme hned po snídani – plynovou obálku -  a pak hurá někam na výlet. Jsme na tu obálku zvědavé – co to asi je? Jsme rozdělené do čtyřech skleněných kójí a ležíce na lehátkách ve spodním prádle navlečeny do velkých igelitových pytlů. Pytel je upevněn pod prsy širokou gumovou páskou. Pak sestra zasunula pod pásek trubičku s hadičkou a se slovy: Teď vás trochu nafouknu naplnila pytel CO2 a zakryla naše obří vzdouvající se těla dekou.        

Trocha moudra:   PLYNOVÁ OBÁLKA

Vysoce účinná procedura, při které se tělo uzavírá do plastového vaku naplněného oxidem uhličitým. Organizmus tak reaguje rozšířením cév a tím dochází k prokrvení pokožky, svalstva a všech orgánů. Tím posiluje obranyschopnost (imunitu), samohojivou schopnost, podporuje vitalitu a navozuje duševní pohodu. Blahodárně působí na cévní systém, potlačuje tvorbu křečových žil, zlepšuje stav po infarktu a angině pectoris, snižuje krevní tlak.Působí na hormonální systém, potlačuje bolesti při menstruaci, při léčbě sterility apod. Pomáhá při odstraňování neuróz, migrén a depresí. Snižuje otoky, potlačuje revmatické potíže, pomáhá při léčbě osteoporózy. Má hojivé účinky jizev, bércových vředů a popálenin.

Průběh:

1. Svlečení vrchního oděvu od pasu dolů. (obnažení dolních končetin).

2. Vleže na zádech si klient natáhne vak, který sestra upevní v pase.

3. Vak se naplní oxidem uhličitým, ve kterém klient relaxuje.

4. Po skončení procedury sestra vypustí plyn tak, aby nedošlo k jeho vdechnutí .

Doba trvání: 30 minut                                                                         

 Po půlhodince relaxace v pytli za poslechu příjemné hudby se vypravíme na pěší výlet do Železné Rudy. Ze silničky záhy odbočujeme na lesní cestu. První hříbky u cesty způsobily, že jsme šly lesem a sbíraly, co nám pod ruku přišlo. Maruška nás opět učí poznávat houby. Má přímo encyklopedické znalosti. Asi kilometr před cílem pojídáme chleby, které Maruška připravila ze svých bohatých zásob. Posedíme u pěkného stolosedu se stříškou, jakých se tu při cestách najde vcelku dost. Jsou praktické, jednotné a působí útulně.

Pak už cesta vede jenom z kopečka a za chvíli jsme u prvních domků městečka. U jednoho z nich obdivujeme květiny a dáváme se s jeho majitelkou do řeči. Zajímají nás názory obyčejných Šumavanů na téma kůrovec a ekologové. Zatímco Ivana a Maruška zasvěceně diskutují, já fotím kocourka paní domácí, který jako by z oka vypadl mojí Fanynce.   Je velmi mazlivý, nakrucuje se přede mnou a přímo roztává pod rukama. Při vstupu do centra vyhledáváme naše cíle – známky, pohledy, košíky na houby. A cukrárnu, samozřejmě – potřebujeme odměnu. Vyhlášená cukrárna Café Charlotta je pro nás velkým zklamáním – davy lidí, příliš barevné dorty za přemrštěné ceny… O to mileji a přívětivěji na nás působí cukrárna Sněhurka s takřka domácím prostředím, domácími ovocnými dorty s poetickými názvy jako Hrošík, Malina, Jahoda apod. a báječnou zmrzlinou. Usadily jsme se na terásce obložené dřívím na topení a daly si kávu, dortíky i zmrzku. Ani všudypřítomné vosy nám nemohly ubrat na náladě.

Ale už je čas pomýšlet na návrat. Na nádraží zjišťujeme, že ještě dlouho nepojede žádný vlak naším směrem a tak si ještě jdeme nakoupit chleba a jiné nezbytnosti. Zastavujeme se u autobusové zastávky, ale z jízdního řádu nic pro nás přívětivého nepřečteme. Jdeme tedy do sámošky. Nakoupím, zaplatím a utíkám na nádraží. Kousek před ním mne zastaví zvonící telefon – Maruška mi oznamuje, že na mne čekají u autobusu. Rychle se vracím zpět a trochu zuřím – Olga se dozvěděla z ústního podání jednoho pána, že autobus jede za chvíli, všem to řekla, jen já nic nevěděla…. Ale všechno dobře dopadlo, autobus jsme stihly a  svezly se s ním k lanovce. Aktivní Maruška ještě před večeří běží do bazénu, zatímco Olga si k odpočinku vybírá lavičku s výhledem na trávníku před hotelem, Ivana se usazuje na lavičce na hotelové terase a maluje si vrbku a já v pokoji čistím a krájím houby k sušení – je jich nakonec plný parapet. Při večeři potkávám známého z Hradce. Inu, svět je malý…

Trocha moudra: Město Železná Ruda (něm. Markt Eisenstein) se nachází na hranici Národního parku Šumava a je to jedno z šumavských sportovních a turistických středisek cestovního ruchu Nachází se v těsném sousedství (přibližně 2,5 km) Bavorské Železné Rudy (něm.Bayerisch Eisenstein). Svoje jméno Železná Ruda získala díky těžbě stejnojmenné suroviny v první polovině 16. století, díky které také byla založena na mnohem starší cestě přes Šumavu z Čech do Bavorska. V 17. století se ovšem průmysl města přeorientoval na sklářství. Německý název města pochází ze středověkého statutu obce, která byla městysem a měla tzv. právo trhu, proto tedy Markt v názvu.

 

Středa 17.8.2011

Cestou na snídani si nelze nevšimnout, že odjíždějí naši temperamentní italští spoluhosté. Recepce a přilehlé prostory jsou opět zaplněny kufry a všude zní italština. V devět hodin spěchá Ivana na medovou masáž a my ostatní se zatím sluníme na balkóně.

Trocha moudra: Medové masáže

Medová masáž je speciální masážní technikou, při níž terapeut potírá záda masírované osoby voňavým rozehřátým medem, který je následně pomalými pohyby vmasírováván do kůže klienta. Díky výživným látkám obsaženým v medu a technice masážních pohybů dochází k vyplavování toxinů - škodlivých látek, které se za dlouhou dobu nahromadily v těle klienta a trvale oslabují jeho imunitu. Detoxikační medová masáž trvá 20-60 minut (v závislosti na individuálním průběhu masáže), kdy med v průběhu masáže a v závislosti na množství toxinů v těle klienta mění svou barvu i konzistenci. Důsledkem této mimořádně účinné manuální techniky je nejen vyplavování škodlivin a tím i aktivace vnitřních orgánů, ale zároveň dokonalá celková relaxace organismu. Okamžitým efektem této masáže je příjemná relaxace a mírná únava. Pozitivní účinky detoxikace organismu lze hodnotit až po delší době.                                   Doporučení:                                                                                                                                           K celkové medové masáži postačí trojí nanesení medu. Při akutních zdravotních problémech se medová masáž doporučuje 1-2x týdně, v těhotenství postačí jen jedno nanesení, ale například pro uvolnění usazenin v kloubech se doporučuje aplikace medu 2x měsíčně. Jako prevence je vhodná aplikace této masáže 1x měsíčně.                                                                  Indikace:

zlepšení funkce trávení, posílení imunity

vymizení některých oběhových potíží

oslabení negativních projevů - akné, celulitidy

úprava kvality spánku

snížení nebo dokonce vymizení depresí a migrén

analgetické účinky u revmatického onemocnění svalů, kloubů

Kontraindikace:

alergie na med

otevřené rány

žaludeční vředy

vysoký oční tlak

 

Ivana se vrátila celá zasněná a bájila, jak jí masáž udělala dobře. Necháme ji, ať zážitek trochu vstřebá a  pak už sestupujeme po silnici k hotelu Kárl, odkud je odjezd kočáru taženém koňmi k Černému jezeru. Na výlet se moc těšíme.

Kočár přijíždí s mírným zpožděním, ale to nám příliš nevadí. Usazujeme se hned za sedátkem kočího a jsme překvapené, že oproti našim představám, kde hrál hlavní roli vozky  ctihodný kmet, je náš kočí mladý muž ve věku tak kolem pětatřiceti. Brzy se kočár zaplnil – bylo nás celkem 14 a kočár má prý kapacitu asi 17 lidí. Kočí nás vyzval, ať se ptáme co nás zajímá a tak jsme se dozvěděli, že kromě dvou kobylek, které nás táhly má doma ještě další dva koně, že kobylka vlevo je pětiletá vranka Bára – jméno dostala po Divé Báře, protože je ještě mladá, bujná a nevybouřená. Na levé straně klidně kráčí devítiletá hnědka Šárka. Všechny koně mimo sezónu pracují v lese – stahují například klády ze svahů. Cesta pohodově ubíhala a už jsme v cíli – u Černého jezera. Obdivujeme jeho poněkud ponurou a divokou krásu. Voda je ledovcového původu a údajně je bez života. Na jeho hladině se poklidně kolébají kačeny a vyvstává tak otázka – je-li voda bez života, čím se asi živí?

Trocha moudra: Černé jezero

(něm. Schwarzer See) je největší karové ledovcové jezero na Šumavě a zároveň i největší jezero v České republice pokud nepočítáme vodní plochy vzniklé s přispěním člověka. Má rozlohu 18,43 ha. Leží v nadmořské výšce 1008 m. Dosahuje maximální hloubky 40,6 m. Vzniklo v poslední době ledové. Nachází se 6 km severozápadně od Železné Rudy.                   

Pobřeží,dno:                                                                                                                                       Jezero leží pod severním svahem Jezerní hory, která se nad ním zvedá 320 m vysokou Jezerní stěnou. Černá barva jezera je způsobena odrazem tmavých lesů,  které ho obklopují. Dno jezera tvoří skála na níž je v současné době asi 9 m kalu, který tvoří pyl z okolních stromů, ukládající se zde po tisíce let.

Černé jezero – východní břeh                                                                                                          Vodní režim:Voda z jezera odtéká Černým potokem do řeky Úhlavy, a dále pak do Berounky, Vltavy a Labe.

Ochrana přírody                                                                                                                                  Ochrana Černého i nedalekého Čertova jezera začala již v roce 1911 a od roku 1933 jsou obě součástí Národní přírodní rezervace  Černé a   Čertovo jezero o rozloze 174,86 ha. V jezeře  roste  šídlatka  jezerní a  rašeliník.  Ve  fytoplanktonu  jsou zastoupeny   obrněnky Peridinium umbonatum a Gymnodinium uberrimum a zlativka Dinobryon pediforme.  Ze zooplanktonu pak perloočka Ceriodaphnia quadrangula a larvy chrostíka Molanna niga.

Historie                                                                                                                                                     Tajemné místo inspirovalo české umělce (Jan Neruda, Antonín Heyduk, Antonín Dvořák, Jaroslav Vrchlický) i Státní bezpečnost, která tady roku 1964 zinscenovala aféru s nálezem tajných dokumentů z 2. světové války. Jezero je také opředeno mnoha pověstmi.

Využití 

Vodní elektrárna Černé jezero v Údolí Úhlavy                                                         

V údolí Úhlavy pak byla v letech 1929 až 1930 postavena naše první přečerpávací elektrárna. Její součástí jsou dvě Peltonovy turbíny (1500 kW a 370 kW) a horizontální průtočná Kaplanova turbína (40 kW).

Doprava a turistika                                                                                                                                    Po roce 1950 bylo   jezero zahrnuto do pohraničního pásma     a     veřejnosti nepřístupné V šedesátých letech bylo pod dozorem pohraniční   stráže opět  zpřístupněno,  sezonně zde začala být na    počátku   70. let   zajišťována    i  autobusová doprava ČSAD.  K ní  byl  o víkendech   využíván    například    autobus   z městské  hromadné  dopravy v   Klatovech, později autobus Škoda 706 RTO městského úřadu v Železné Rudě. Provozování linky  bylo ukončeno kolem roku 1989 v souvislosti se zvýšením režimu ochrany zdejší přírody.       Od 7. do 28. srpna 2010 zvláštní autobusovou linku pod číslem 439040 od parkoviště ve špičáckém sedle se čtyřmi páry spojů denně prováděnými plynovým autobusem SOR CN 12 EKOBUS obnovila ČSAD   autobusy Plzeň a. s.    na objednávku města Železná Ruda, platí na ní tarif a přepravní podmínky vyhlášené městem      Železná Ruda.  Provoz linky umožnila výjimka a podmínky stanovené Správou CHKO Šumava,  platná po čtyři   roky  na období od června do září. Město jednalo s CHKO o zavedení   dopravy již   od   roku  2008, zprvu jednalo s jiným dopravcem o zavedení turistického vláčku, tento záměr však zatím odsunulo na následující rok V současné době kolem jezera vede pěší červeně značená hřebenová trasa KČT od Malého Špičáku a dále na severozápad, a také žlutě značená pěší trasa a cyklistická hřebenová trasa 2055 ze Špičáckého sedla..                                                                                                              

            Zpáteční cesta byla poněkud poznamenána konfliktem kočího s kolaři a koloběžkáři. Z mírného, hodného kočího se jako mávnutím proutku proměnil ve vzteklého nesnášenlivého chlapa. Zbytek  cesty pak vyprávěl kde se kdy popral a s kým, sledován obdivnýma očima jeho asi dvanáctiletého synka, který seděl vedle něho na kozlíku. Trochu nám to pokazilo zážitek. Vcelku jsme uvítaly konec cesty.

Dole v hotelu Kárl jsme si dopřály oběd – já s Ivanou jsme neodolaly Kaplické cmudě se zelím a uzeným – byla to výborná bašta, ale opět ty vosy….. Cestu zpět do našeho hotelu jsme spojily opět se sběrem hub, kterých jsme zase našly požehnaně. Po návratu nás čekala perličková koupel a inhalace, což celý den nádherně završilo…. Maruška po večeři utíkala do bazénu, ale my zbylé tři jsme se sesedly a krájely jsme donesené houby. 

 

Čtvrtek 18.8.2011

Hned po snídani nás čekala masáž  s maséry Standou a Jirkou, bylo to opět velice příjemné. Maruška si jí ovšem ani nezažila a už spěchá na svou vlastní soukromou túru na Bílou strž. My zbylé, osiřelé jsme se pomaloučku, polehoučku vydaly na lanovku na Pancíř.

Tentokrát jsme se vyhnuly lákavě zvoucí terásce s výhledem a pokračujeme k Tomandlovu kříži. Cestou jsme se zase věnovaly houbařské vášni, ale kde nic, tu nic…. U Tomandlova kříže jsme chvilku poseděly na lavičce pod stříškou a pak se vydáváme k prameni řeky Úhlavy. Já už u něj sice byla, ale holky jej ještě neviděly. Studánka na prameni nás osvěží dobrou chladnou vodou. Nabíráme si ji i do lahví. Cestou zpátky na Pancíř jdeme opět pod vlekem jako posledně s Maruškou.  (Ta se ostatně pilně ozývá ze svého výletu – celkem volá 3x, až pojednou rozčilená SMS a poté dlouhá odmlka.).  po výstupu už vyslyšíme svody terasy a dáváme si zde oběd.

Na zpáteční cestě zkoušíme hledat houby, ale je to bída – skoro žádné nenacházíme. Nevadí – i tak máme hub celkem dost – sušíme je jak se dá – v noci na topení, ve dne na balkoně na sluníčku.Zbytek odpoledne trávíme na balkoně s kávičkou. Maruška se neozývá (poslední SMS ve 14:20 a pak už nic…), jdeme tedy na večeři samy.

U večeře se zmiňujeme servírce, že naše kolegyňka má zpoždění a že nevíme, jak stihne večeři. Ochotně nám sdělí číslo, na které máme v případě nutnosti zavolat, že jí nechají nějakou večeři na recepci. Ale že jsme měly úplně zbytečné starosti se ukáže, když Marušku potkáváme při odchodu z jídelny. Na pokoji sledujeme zprávy  a pak se odebereme do sauny a do bazénu. Večer opět všechny společně sledujeme TV. Maruška je naštvaná, že místo cest jsou v horách silničky (po kterých ale stejně nic nejezdí….) a že výlet nedopadl tak, jak si jej představovala. Ke všemu pod okny sedí hlučná společnost a to jí taky na náladě nepřidá….

 

Pátek 19.8.2011

Ráno se po nebi honí mraky, ale nevypadá to nijak tragicky, snad se to zase vybere. Maruška je jak na jehlách, nevydrží na jednom místě a tak odchází na snídani bez nás. Já zatím strkám do baťohu co už nebudu potřebovat. S obavami natahuji jeansy – jestlipak je po tom týdenním hodovaní  a lenošení ještě dopnu? Hurá – dopnu! Po návratu ze snídaně se náhle zatáhne a spustí se lijavec. Než se tato přeháňka přežene, jdeme na poslední procedury, které nám ještě zbývají – na plynovou obálku a poté parafín. Plynovou obálku jsem již popisovala, teď se zmíním o parafínu. V rohu místnosti nerez vanička o rozměrech asi tak 50x25 cm. V ní horký parafín. Nořím do něj ruce až po zápěstí a vykřiknu překvapením, jak je hmota horká…. Ale jsem ještě překvapenější, když ruce vytáhnu – pocit horka se ještě znásobí. Celý proces opakuji třikrát, pak jsou mé ruce obaleny do igelitu a ručníku a položeny na stolek, u kterého se usazuji. Za poslechu příjemné hudby takto setrvám patnáct minut, stejně jako moje společnice.

Trocha moudra: Parafín má zdravotní i estetické účinky. Prohřívá tkáně, uvolňuje svaly, otevírá póry, léčí celulitidu.

Co je to parafín?                                                                                                                                Parafín je bílá krystalická směs vyšších nasycených alifatických uhlovodíků (alkanů). Získává se při krystalizačním odparafínování ropy nebo hnědouhelného dehtu. Je dále obohacen o vitamín E. Vyniká svou schopností zadržovat teplo. Bod tání se pohybuje od 42°C (parafin měkký) a tuhne při teplotě 52-62°C..

Použití   parafínu
Použití parafínu je jednou z forem pozitivní termoterapie, tedy léčby teplem. Parafín se aplikuje dvěma způsoby:
a) forma parafínového obkladu – spočívá v přikládání zahřáté dečky s napuštěným parafínem na tělo pacienta. Na dečku se přiloží igelit a froté ručník. Parafín v dečce tuhne, uvolňuje velké skupenské teplo, a tím prohřívá organismus.
b) Parafínová lázeň – spočívá v ponoření končetiny do parafínové lázně, v níž je parafín rozpuštěn společně s parafínovým olejem o teplotě asi 55°C. Po opakovaném ponoření se ošetřená oblast překryje igelitem a zabalí do froté ručníku. Doba aplikace je 15 až 20 minut.

Indikace a účinky parafínu na lidský organismus
Vzhledem k termickým účinkům parafínu se indikuje zejména u chronických revmatických onemocnění především drobných kloubů končetin, často též u nejrůznějších vertebrogenních onemocnění, tj. onemocnění páteře a onemocnění s páteří související. To jsou vše aplikace lokální. Parafín lze použít i k aplikaci celkové, tedy na celé tělo formou již zmiňované parafínové lázně. Parafín lze využít i regeneračně jako předehřátí před následnou fyzioterapeutem zvolenou masáží.
Parafínové zábaly se používají také v kosmetice pro výživu a zjemnění kůže rukou, loktů, kolen a chodidel. Mezi nejoblíbenější patří zábaly rukou, po kterých jsou ruce hladké a jemné, zbavené odumřelých buněk a suchých šupinek kůže. V kosmetice se ještě používají parafínové zábaly při odstraňování tukových polštářků a celulitidy a k lepšímu formování postavy.

Účinky parafínu v rehabilitaci jsou samozřejmě tepelné. Prohříváním těla se uvolňují podkožní vrstvy, dojde k lepšímu prokrvení kůže, která pak lépe absorbuje minerály obsažené v parafínu. Během působení parafínu dochází k uvolnění svalů a kloubů, a tím ke snižování bolesti v problematických oblastech lidského těla. Parafínové zábaly působí blahodárně i na nervovou soustavu, klienti se po nich cítí uvolněně a relaxovaně. V neposlední řadě to má pozitivní vliv na psychiku člověka.

Všechny již zmiňované pozitivní účinky parafínu na organismus je nyní možné nově vyzkoušet v Asklepionu na oddělení rehabilitace. Z pozice odborného fyzioterapeuta jí vřele doporučuji.

Mgr. Vlastimil Ježek, fyzioterapeut

            Kolem jedné se vybavíme pláštěnkami, posledními zbytky jídla a vyrážíme do lesa. Chceme si domů dovézt nejenom sušené houby, ale i ty v celku. Po chvíli slyšíme Olžin křik. Utíkáme se podívat, co našla a nevěříme svým očím. Na vývratu tam rostl obrovský hřib – vzhůru nohama… (tedy nohou). Fotíme ho ze všech stran, nakonec si ho Olga vezme jako svou hlavní trofej. Cestou lesem nacházíme prameniště Řezné – všude kolem něj jsou zrádné mokřady a brzy máme mokro v botách…. Vypadají jako krásný měkoučký mech a když na něj člověk vstoupí, je rázem po kotníky ve vodě. Je překrásně. Maruška se od nás vzdaluje rázným krokem – jde objevit hájenku, je-li tam něco k vidění. My se na chvilku zastavíme na odpočívadle a mezitím přichází Maruščina esemeska, že dál nemá cenu chodit, protože tam žádná hájenka není. Když vidíme Marušku, jak se vrací obracíme rovněž k návratu. Pojednou se zatáhne a spouští se liják. Spěšně si oblékáme pláštěnky a já nepromokavou bundu. Déšť je vydatný, ale krátký. Do hotelu přicházíme vcelku utahané. Když jsme se daly trochu do pořádku, jdeme na poslední večeři. Dneska si místo vína dáváme pivko. Pak už jenom naposledy do bazénu  a společná TV a do postele.

 

            Sobota 20.8.2011

             Tak a je tu den odjezdu. Poslední snídaně. Ráno balíme,  co ještě není zabaleno, a opouštíme naše pokoje. Poslední pohled z balkonu na nepříliš vzdálené kopečky a pak sbohem. Lanovka nás odváží dolů do Špičáku. Do odjezdu vlaku máme dost času, tak se jdeme naobědvat do malé hospůdky Malá Paříž. Po výborném předkrmu – kančí sádlo s čerstvým chlebem -  si s Ivanou dáváme pstruha, Olga si vybírá rizoto, kterého je tolik, že se o něj dělí s Maruškou – ta si původně nechtěla dát vůbec nic.

            A pak už nasedáme do vlaku, který nás odváží zpět domů. Čeká nás 6 hodin jízdy v Praze s přestupem. Tak tedy sbohem Šumavo, bylo nám tu hezky.

            V Hradci na nás u vlaku čekají Ivanin přítel který  má pro každou z nás krásnou oranžovou gerberu (inu gentlemani ještě nevymřeli)  a Vašík.  . Loučíme se a Maruška odchází na vlak do Jaroměře, Ivana odjíždí se svým doprovodem a já s Olgou  jedeme  s Vašíkem taky k domovu. Tak zase možná všechny společně někam za rok?

 

Ps.: Doma při vybalování jsem zjistila, že mi chybí jedny černé rifle. Zapomněla jsem je na pokoji - schovaly se mi za lavičku, potvůrky. Takže se stalo, že si moje kalhoty prodloužily pobyt o jeden týden. Snad si to užily...:-)

           

 

 

 

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky VELKÁ ŠUMAVSKÁ VÝPRAVA

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář